K freestyle fotbalu jsem se dostal přibližně před 8 lety, když jsem viděl kamaráda, jak na hřišti obtáčí nohu kolem míče a hází si ho za krk. Už na první pohled mě to uchvátilo a rozhodl jsem se, že to prostě musím umět taky! Tak jsem se začal učit svoje první "tríčky" a přitom netušil, že to změní celej můj život.
Pomalu, ale jistě
Po zhlédnutí pár videí na youtube jsem v tom měl naprosto jasno. Nebudu lhát a říkat, že začátky byly snadné a každý den jsem se naučil nějakou novinku. To by bylo až příliš daleko od pravdy. Jsou parádičky, které zaberou klidně rok práce. Vše už pak je jen o vůli a touze něco umět, něco se naučit, případně získat sponzory nebo se umístit na turnaji. Znám plno lidí co to vzdali po prvních dnech, někdy měsících, protože rychlost, s jakou se posouvali, úplně neodpovídala jejich představám.
Každý může, ne každý vydrží
Tento sport prostě není pro každýho. Každý si ho ovšem může minimálně vyzkoušet. Samotné slovo freestyle tento sport nejlépe vystihuje. "Volný styl". Ve freestylu se zkrátka meze nekladou. Nejsou zapotřebí žádní spoluhráči, protihráči, rozhodčí, hřiště ani trenér. Vystačíte si s párem potrhaných tenisek a starým kopačákem.
Celý sport tak spočívá v naprosté svobodě, není finančně nákladný a může ho dělat v podstatě "kdokoli". Určitě se ovšem neobejdete bez pořádné dávky trpělivosti a trocha té kreativity se taky neztratí. Než se naučíte těch prvních pár triků, bude vám míč padat na zem tolikrát, že budete mít chuť ho mrsknout do nejbližší zdi nebo posmívajícího se kamaráda.