Otázka se snadnou odpovědí že? To je ten týpek, kterej leze po zdech a umí beko! Může být, pokud vnímáme svět jen očima. Už dlouho jsem se nad touhle otázkou nezamýšlel tolik, jako dnes. Z určitých důvodů se někam vytratila první část slova a to mě nutí přemýšlet, co pro mě freerunning znamenal dřív a znamená dnes. Jde vlastně jen o pohyb? To už v tom nevidíme nic víc než jen povrchní točky, tělocvičny a posouvání fyzických hranic?
Freerunning byla už od začátku úžasná disciplína, která sdružovala ještě úžasnější lidi. Já, jako introvert, pro kterého seznámit se s random člověkem byla ještě před několika lety obrovská výzva, tak se v parkouru cítil jako doma. Tehdy opravdu platilo pravidlo: “In parkour we all are brothers!” Toho jsem si vždycky hodně vážil. Člověk mohl jet kam chtěl, nakontaktovat kohokoliv z komunity a vždycky byl vítán. Freerunning je mentalita, určitý pohled, jak se díváte na svět a na lidi v něm. Všichni jsou naši bratři a sestry a svět je hřiště, ve kterém se svobodně pohybujeme.
Hledej očima, ušima a hlavně srdcem
Cestování je pro freerunnera způsob, jak objevovat. Jak se stát co nejlepším freerunnerem. Jedině tak se setkáme s odlišnou mentalitou, odlišným vnímáním pohybu, světa,... Pokud žijeme v uzavřené bublině, náš pohled je omezený. Cestování je tou nejlepší investicí do sebe sama. Pokud se vydáme do neznáma, vždycky nás to obohatí. Jako cestování však nemám na mysli to, když jedete s rodinou na týden do Chorvatska. Ne… Myslím cesty za poznáním, ne pláže a plnou penzi. Dokud se tváří v tvář nesetkáme s jinou kulturou, většího rozhledu se dočkaly jenom naše oči. Věřím, že chápete ten rozdíl.
Tenhle druh cest vyžaduje určitý krok z komfortní zóny, což je vlastně další část mentality správného freerunnera. Vždycky posouvat svoje limity. Učíme se tomu zejména skrze pohyb, ale nemělo by nás to opouštět ani v jiných aspektech života. Je to nevyhnutelné k tomu, abychom naplnili náš potenciál, další z poselství freerunningu (parkouru): “Be strong to be useful.”
Překonávání překážek jako životní postoj
Život byl, je a bude výzva, které musí čelit každý na tomto světě. Někdo se stáhne a prožije ho ve strachu a lítosti. Někdo z něj naopak dokáže vyždímat maximum. Pravý freerunner nikdy nestahuje ocas před výzvou. Staví se jí čelem a jde příkladem pro ostatní. Dokáže dodat odvahu, pomáhat slabším a respektovat všechny bez výjimky. Osobnost z nás nedělá 360 backout z hrazdy na beton, ale to, jak jednáme s ostatními.
Freerunning má nádhernou, i když trochu idealistickou, filosofii. Dnes přichází krize. Krize hodnot, krize ekonomická a krize vlastní vize. Pojďme do roku 2021 slíbit, že si přestaneme poměřovat pinďoury podle toho, co dokážeme s vlastním tělem, ale ukázat, že freerunning je bohatstvím, které má co nabídnout každému. Že je to cesta za lepším já, za lepší budoucností.