Teď to možná vyzní, jako že mi je 1000 let, ale pamatuji na dobu, kdy parkourista byl vandal, který svojí podrážkou odrbává stěny. Byla to undergroundová epocha. Každej z komunity toužil po tom, aby nás veřejnost pochopila. To znamenalo se propagovat, kde jen to šlo. Začaly rozhovory, pozvánky do televize, reportáže,... a přišel youtubering. 

  

Vítej v současnosti! Vrcholoví traceuři začali zjišťovat, že umět salta, vylézat stěny a osobnostně se rozvíjet nepřináší příliš mnoho peněz. Je to už ohraný! Salta umí 10ti leté děti a jezdit do nekonečna po exhibicích taky není zrovna zlatej důl. Překvapivě se však ukázalo, že mentální poruchy a degrese do vývojové fáze latence jsou naopak skvělým marketingovým tahem.

  

Však ti to může být u zadku, nebo ne?

  

Samozřejmě je ušlechtilé, kolik online osobností se dnes snaží rozpohybovat mládež, která by jinak sledovala jen jinou odrůdu youtube zábavy a trapností. Sranda ovšem je, že je pak často drží svojí tvorbou přesně u těch obrazovek, od kterých je původně chtěli odtrhnout a to videi s nulovou informační či vzdělávací hodnotou. 

  

  

Jak už jsem psal ve článku o sponzoringu, jako parkourista si většinou moc nevyděláš, takže na to musíš jít fikaně. Předstírej nesvéprávnost, mel hovadiny a uvidíš, jak se ti začne nafukovat konto. 

  

Co je v kurzu vlastně ukazuje obraz společnosti. Stačí h**** zabalit do lákavého obalu a všichni se k němu seběhnou. Tvůrci těchto „pochoutek” navíc míří na ty nejzranitelnější (děti) a neuvědomují si, že díky nim se učí nejen pohyb, ale taky všechno ostatní. Bohužel, obsah bývá většinou kvalitní asi jako párky z Tesca.

  

Učení má být zábava, co řešíš?

  

Problém je marketing. Aby se jakýkoliv produkt prodával, musíš buď:

   

Dát lidem, co chtějí.

nebo

Přesvědčit lidi, že to chtějí.

  

  

První varianta je logicky jednodušší. Zjistilo se, že děti nemají ještě vyvinuté kritické myšlení a mají rádi „opičárny”. Tak parkouristé přestali dělat opičáky na exhibicích, přešli na internet, nasadili dementní přízvuky a vrátili se do dětských let, alespoň mentálně. Ejhle! Měli úspěch a parkour se stal trendem. (Za to je ovšem třeba poděkovat. Kde by byli parkourový trenéři, kdyby tak extrémně nevzrostla poptávka…)

  

Zjištění, že naučit se beko není úplně sranda zase začala tyhle skalní fanoušky komedie pomalu posílat zpět k monitorům.

  

Aby ne, když je mentalita nastavená tak, že chceme vše jednoduše, zábavně, rychle, příjemně. Na téhle lidské vlastnosti se krásně vydělává. Online kurzy, kde se dozvíte tajemství zdravého a bohatšího života, mekáč s jeho hamburgery, které pohladí chuťové buňky a zese*** zbytek orgánů v těle. Zdeformované jedince pak pohodlně sedřou z kůže farmaceutické firmy. Umí přeci „vyřešit” jejich obezitu, cukrovku, ADHD atd.

  

Jasně, není to zrovna optimistické a zábavné, ale říkám si, že ti raději předám to, co je k užitku, než další bezduchou zábavu, na které bych si akorát namastil kapsu.

  

Tvl, zase nějaký kázání o tom, co bych měl a co ne…

  

Hele, nemusíš poslouchat moje kecy. Je to svobodná volba. Většina českého parkour-youtuberingu je na úrovni fast foodu. Dobře chutná, ale nemáš z toho nic moc. Všímej si, že se tu akorát kopírují trendy, aby to oslovilo co nejvíce lidí. Internet samozřejmě nabízí i pomyslnou zeleninu v podobě opravdu kvalitních videí, článků, podcastů, přednášek,... 

  

  

Proto si tu udělám teď trochu reklamu. Na našem instagramu (nebo zde v sekci Feeney Project) skrze rozhovory předáváme kvalitní informace pro tvůj trénink a osobnostní růst. Stejně tak se vyplatí sledovat náš blog. Pokud ti naše práce dává smysl, můžeš si udělat radost a pořídit si něco z našeho e-shopu. Nejen že jde o kvalitní oblečení navržené zkušenými parkouristy a trenéry, ale také nám pomůžeš šířit tyto myšlenky dál mezi lidi.