Minimálně má přítelkyně by vám mohla potvrdit, že si opravdu libuju ve filosofování. Z cesty na záchod bych dokázal stvořit moudro hodné Sokrata! Ale znáte to, zrovna se mi „nechce“ ...(pauza pro Haha)... Teď vážně. Parkour vám možná evokuje myšlenku v podobě mladých výrůstků přeskakujících zdi, lavičky či ZÁBRADLÍ! Zábradlí jsem si zvolil jen tak, nicméně zapadá do kategorie městských objektů, které traceur (parkourista) může vnímat jako překážku. A jako traceur se překážky učíte překonávat!

   

  

Nahoru, dolů a zase nahoru

Je to vlastně jednoduchý, přeskakujete vše, co přeskočit dokážete, a když to nedokážete, tak trénujete, dokud tu hranici nezbouráte. Co na tom, že támhle si narazíte holeň, odřete ruce a občas vás to posadí na pr***, prostě to chcete zdolat. Nepočítá se, kolikrát si dáte na hubu, ale jestli si to nakonec budete moci odškrtnout ve svém seznamu. Každý, kdo u parkouru chvíli vydrží, musí nevyhnutelně dojít k téhle změně paradigmatu. Chyby jsou nástroje učení.

  

Od nástupu do školy jsme vedeni k tomu, že dělat chyby je špatně. Chybuje hlupák, chytrý člověk má jen samé jedničky. Nesmysl. Přináší to do našeho života tolik komplexů a trápení. Stejně jako ulice plná zdí, zábradlí a chodníků, která vás nutí nakračovat jasně daným směrem, tak i škola si vás nasměruje dle vlastních potřeb. Abych to uvedl na pravou míru, problém nevidím ve školském systému nebo v chodnících, problém vidím v neuvědomování si těchto uměle vytvořených bariér. Jedním přeskočením zábradlí děláte vlastně malý krůček ven, získáváte nový pohled na svět. Nicméně můžete přes něj skákat léta a tenhle rozměr vám zůstane skryt. Klíčové je uvědomovat si, jak všechno se vším souvisí!

   

    

Jiné brýle

Po dlouhých letech tréninku už město nikdy neuvidím, jako dřív. Je plné nekonečných možností. Stejně jako život. Nejsme tu jen od toho, abychom dodržovali pravidla, vystudovali, chodili do práce, přivedli na svět novou generaci a obrátili se v prach. Zkuste se zamyslet, jestli vám to „lajnování“, jak by asi měl život vypadat, dává smysl. Četli byste příběh bez pořádné zápletky a dramatu, který by byl jasně předvídatelný?

  

Parkour nás učí hledat cesty tam, kde je většina lidí nevidí. S tím přichází svoboda volby a jistá hravost. Tak si pojďme hrát na tomhle úžasném hřišti!