Už jsem četl tolik článků a knih, které přetvářely větu „Go hard or go home“ (Trénuj tvrdě nebo jdi domů) do nejrůznějších podob a vycpávaly mě jimi jako piňatu. Řeči to jsou sladký, občas ale až přehnaně přemotivovaný. Ze začátku mi chutnaly a potřeboval jsem jich víc a víc. Dnes jsem na ně alergický. Projevuje se to tak, že se mi zvedá kufr z těch prázdných slov typu: „Můžeš cokoliv, si pánem svého života, makej 24/7, spát můžeš v hrobě,...“ Tyhle věty by byly na místě, pokud by život byl sprintem. Jenže on je to spíš vytrvalostní běh. Přepalte to a ukončíte závod předčasně.

  

   

Dříč buď trpí nebo si užívá

  

Pokud označíte někoho jako dříče, asi to bude člověk, který neztrácí čas sledováním seriálů na Netflixu a ani nebude pravidelně chlastat s partičkou kamarádů. Svůj čas zasvětil nějakému cíli a obětuje pro něj vlastní požitkářství. Dříč si bude spoustu odpírat a bude stoprocentně soustředěný jedním směrem. Byl jsem přesně takový. Kdyby jste se mě ale zeptali, jak zvládám takovou „dřinu“, odpověděl bych, že v tom dřinu nevidím. Já to prostě chtěl dělat. Dávalo mi to ten pocit radosti, který ostatní hledali jinde.

  

Správná dřina je taková, kterou tak nazývají všichni kromě vás. Jakmile máte pocit, že radost přijde až s výsledkem a samotný proces vás spíš vysiluje, pak nedokážete „dřít“ v tom pozitivním smyslu. Budete investovat energii, která se nebude úročit. Chtěli byste být milionářem za cenu, že svou práci budete nenávidět? Budete se učit salto, které se vám nijak zvlášť nelíbí jen abyste ho uměli? Samozřejmě, vždycky je lepší být milionářem, je lepší to salto umět než neumět. Za všechno se ale platí. Časem, penězi, energií, vztahy,... Otázka zní, jestli jste ochotni zaplatit cenu?

  

  

  

Další faktor, který by vás měl odradit od dřiny bez radosti je ten, že můžete a nemusíte dosáhnout cíle, který jste si vytyčili. To je celkem k zamyšlení. Co když se budu 10 let s něčím trápit a stejně neuspěji? Budu těch 10ti let na konci všeho litovat? Pokud to chcete v čemkoliv dotáhnout opravdu daleko, najděte to, co vás doopravdy naplní. Co vám dá pocit radosti už v procesu. Pak zvládnete dřít a přitom necítit dřinu.

  

Pokud tě to nebaví, ale má to cenu, vytvoř si závislost!  

  

Existují také aktivity, které pro mě osobně mají vlastnosti osiny v zadku, ale zároveň chci dosáhnout výsledků i v tomto směru, protože mají například pozitivní vliv na zdraví. Perfektní příklad takové aktivity je posilování. To mě fakt nebaví a největší průšvih je, že člověk musí vydržet relativně dlouho, než se dostaví výsledky. Tady jsem se naučil hrát na pocit viny. Jak? Čtěte dál!

    

  

Začnu opravdu zlehka. Nenaložím si hned 100 kliků denně, ale určím si třeba 10 minut jednoduššího cvičení. Musí to být tak akorát náročné, abych se celý den nemusel třást, že mě to ještě čeká a pak se tím oddělal. Druhý den to bude daleko horší se přinutit, to je asi každýmu jasný. Trik je v tom, že pokud děláte jakoukoli činnost pravidelně po dobu 21 dní, váš mozek si vytvoří závislost, respektive návyk a v pozdější fázi se dostaví takový vnitřní pocit viny, který vás bude sám nutit, abyste šli cvičit, abyste si prostě dali tu studenou sprchu nebo si vyčistili zuby. Jakmile si vybudujete tuhle pozitivní závislost, pomalu bude stoupat obtížnost vaší rutiny bez většího odporu.

     

"Činnost bez výsledků je úmorná, pokud z ní neplyne radost. Jakmile cítíme radost z činnosti, už nemůže jít o činnost bez výsledků." 

David Kašpárek