Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Asi chápeš, kam tím mířím. Pokud ale, stejně jako já, nechceš přestat „chodit pro vodu“ (rozuměj trénovat), zaměř svou pozornost na faktory, které ti představím v tomto článku.

     

Vyvaruješ se tak větším zraněním!

    

Pro přehlednost článek rozdělím na kapitoly:

  

  

        •   Narušené opravné procesy těla (regenerace).

  

        •   Sebezničující nároky na výkon.

  

        •   Zbrklost a ignorance prostředí.

  

        •   Potřeba se předvádět.

  

        • Špatně poskládané tréninkové hodnoty

     

Přestaň život zasvěcovat tréninku, ale naopak zasvěť trénink životu. Je v tom velký rozdíl. Ukážu ti, že cokoliv se ti stane, je téměř vždy tvoje chyba. Může to být nepříjemné zjištění, ale stejně tak můžeš dosáhnout svých vrcholných výkonů. 

  

  

  

Trénink může být jen prázdnou disciplínou zaměřenou na skoky. Můžeš ho ale také využít pro ověřování různých zákonitostí a vzít si z něho daleko víc. Souvislosti nalezneš téměř ve všem. Zdraví je základ, učit se novým věcem potřebuje čas, dělat chyby je normální, každou překážku lze překonat… Věci, které se přímo naučíš na tréninku, nicméně smysl mají daleko širší. 

  

Zkus se teď trochu zamyslet. Jakou hodnotu má dnes trénink pro tvůj osobní život? Jde jen o zábavu nebo tě i něco naučil o životě? (pokud pro tebe znamená víc, napiš to po přečtení do komentářů pod článkem)

    

   

Narušené opravné procesy těla (regenerace)

Tělo je shluk miliard a miliard miniaturních organismů, buněk. Čím lépe tyto buňky fungují, tím více energie máš. Tím jsi chytřejší, pozornější, odolnější, výkonnější. Jak zajistit to, aby ty buňky fungovaly na 110 %?

    

Dodej jim dostatek potřebných živin

    

Představ si, že tě někdo nutí zatlouct hřebík do zdi, ale místo kladiva ti dá houbu na mytí nádobí a místo hřebíku párátko. Určitě se ti to povede že? Našim buňkám vlastně děláme to samé. Pošleš dolů rohlík, čokoládu, párek… Něco, s čím buňky pracovat nedovedou. Nenajdou v tom nic užitečného a ještě plýtvají energií na zpracování bordelu.

  

Bez bílkovin nemají materiál na opravy namožených svalů a kloubů, bez minerálů jim chybí nástroje, bez vitamínů slábne armáda, která nás chrání před nemocemi. Systém kolabuje! Přichází zranění, výkyvy nálad, pokles výkonu a nemoci.

    

   

Nech jim čas tě opravit

    

Opravit auto trvá nějaký čas. Po tréninku se asi cítíš unavený, možná tě bolí svaly, někdy klouby. Jde o signály, že je zapotřebí něco opravit. Je to nezbytné proto, aby se poškození nekupily a z malých problémů se nestaly velké. Zároveň to jde ruku v ruce s tím, jak dobře se ti bude skákat, jak moc budeš mít pohyb pod kontrolou, jak si ho budeš užívat. Očekávat lepší výkony bez pravidelných a dostatečně dlouhých přestávek je jako myslet si, že opravíš motor za jízdy. Jasně, když začne pípat červená kontrolka, ujedeš pravděpodobně ještě spoustu kilometrů. Dříve či později však motor chcípne a ty zastavíš tak jako tak.

  

Zařiď rychlé zásobování

   

Takže máme energií nabité dělníky (buňky), kteří jsou připraveni pracovat. Ty nejlepší možné materiály a nástroje pro stavbu máme taky připravené. Už zbývá jen jediné. Musí se zboží dopravit k dělníkům, aby mohli práce začít.

   

Náš krevní oběh je vlastně dopravní systém. Žílami a žilkami proudí krev, která rozváží živiny získané z potravy. Dopraví je na místa, kde jich je zapotřebí. To nás vede k otázce, jak odpočívat efektivně, abychom se mohli co nejdříve vrátit na trénink? 

   

Efektivně odpočívat neznamená vyvalit se na den dva k PC nebo Xboxu. Ideální jsou masáže, strečink, procházky, otužování, saunování. Proč? Protože tyhle aktivity stimulují krevní oběh. Krev proudí rychleji, rychleji tedy obslouží naše buňky. Celý proces regenerace trvá tím pádem kratší dobu.

    

Shrnutí: 

     

Bez správného jídelníčku nikdy nedosáhneš na své nejlepší výkony. Velká část tvé energie bude zablokovaná, regenerace pomalá, mysl oslabená. Zranění budou běžná.

    

          • Na každou opravu (regeneraci) potřebuješ živiny, ne jen prázdnou hmotu v žaludku.

   

          •   Čas na regeneraci je nezbytný. Ani motor u auta neopravíš, když je v chodu.

  

          •   Čím lépe proudí krev, tím rychleji regeneruješ. Krev dodává živiny do celého těla.

      

   

Sebezničující nároky na výkon

Lidi jsou egem pohánění idioti. Chceme všechno a hned. Jsme proto ochotni překračovat hranice, které někdy není úplně dobré překročit. Naivně si myslíme, že jde vše urychlit, aniž by si to nevybralo svou daň.

  

Je v pořádku jít na trénink, i když jsi unavený. Ten trénink je však třeba řádně přizpůsobit podmínkám. Po dešti prostě nepůjdeš skákat na mokré zábradlí. Takový trénink by měl víc společného s ruskou ruletou. Venkovní podmínky bereme většinou v potaz, ty vnitřní už tolik ne.

   

  

Proč něco hecovat, když se nám nechce? Proč jít přes bolest za každou cenu? Proč, když nám jeden trénink něco nejde, jsme ochotni trápit se s tím, dokud se to buď nepovede nebo se úplně nezřídíme?

  

Tohle už je trochu boj se závislostí na výkonu. Ber to takhle. Když jedeš autem a přijde zatáčka, je lepší zpomalit a vybrat jí v klidu než držet nohu neustále na plynu a doufat, že nevyletíš. Polevit v tréninku neznamená oddalovat progress. Často mu tak naopak jdeš přímo naproti.

  

Shrnutí: 

   

          • Neboj se zpomalit. Hrotit trénink do krajnosti nebývá vždy nejlepší variantou. Nauč se naslouchat sám sobě.


  

Zbrklost a ignorance prostředí

Zkontrolovat si odraz, dopad a promyslet faktory, které by mohly negativně ovlivnit provedení salta/techniky mi přijde jako úplný základ, proto se u tohoto tématu moc rozepisovat nebudu.

  

Je nesmysl přijít na neznámý spot a bez rozmyslu začít skákat. Pak se stávají nehody typu sáhl jsem na střep, ujela mi noha po kluzké zdi, urvalo se se mnou zábradlí… Rozhlédnout se, vyzkoušet podrážku, zamést bordel. Tohle je základní prevence proti zranění. Dívej se kolem sebe a minimalizuj rizika. 

  

  

Potřeba se předvádět

Kdo by to neznal? Od hrocení těch největších šíleností na videa po balení holek. Snaha se ukázat v tom nejlepším světle, vyniknout, je nám všem přirozená. Tahle přirozenost je ve sportu, zvláště pak v parkouru, sakra nebezpečná.

  

Vize uznání a obdivu nás nutí ignorovat faktory, které by nás za normálních okolností donutily couvnout. Potřeba se předvést mě osobně stála opravdu hodně utrpení. Dvě nejzávažnější zranění mé kariéry vyplynula právě z touhy být vidět a zastínit ostatní.

  

  

Ber to v potaz, pokud jsou tvoji kamarádi důvodem, díky kterému dokážeš lámat svůj strach. Občas může být hranice mezi podporou a nezdravým hecováním poměrně tenká. 

  

Stejně tak se vyhni překonávání svých hranic pro video. Kamera vytváří nátlak. Opět může uměle vyvolat pocit, že TEĎ musíš jít a udělat to (ať už jde o cokoliv). Je to motiv ze sebe vymáčknout to nejlepší, ale snadno ti zamlží myšlení. Jestli má být zdraví na prvním místě, nesnaž se něco skočit kvůli tomu, že to bude „hustý“ na videu. V prvé řadě to dělej pro sebe.

  

Soutěže jsou skutečným soubojem zdravého rozumu a vnitřní tužby po popularitě. Sledoval jsem kupu nerozumně poskládaných závodních sestav (runnů). Viděl jsem člověka zlomit si vaz (přežil), hodit placáka ze dvou metrů do trávy (i na dřevěnou podložku), poslat dvojité salto na hlavu, na obličej… Lidi se při nich „rakví“ skoro pravidelně. Proč? Přeceňují své síly, ignorují varovné signály a za každou cenu chtějí zazářit.

  

Shrnutí:

     

          • Pokaždé, když si na hranici svých dovedností, pokus se uzemnit touhu po popularitě. Zdrž se ukvapeného jednání bez kritického zhodnocení situace.

 
   

Špatně poskládané tréninkové hodnoty

Tenhle bod úzce souvisí s bodem 2. Jakmile budeš kvalitu tréninku hodnotit podle výkonu, začneš pociťovat určitý vnitřní tlak a nepohodlí. Je pravidlem, že těch energií nabytých dnů bývá méně než těch průměrných až unavených. O to více je důležité mít správně nastavený hodnotový systém, podle kterého poměřuješ úspěšný/neúspěšný trénink.

  

Svůj výkon v konkrétní dny ovlivníš jen do určité míry. Jestli si ale trénink užiješ nebo ne, to už máš kompletně ve svých rukách. Když se takhle změní tvoje vnímání, začneš brát víc v úvahu svoje pocity, nálady, energii. Aby sis trénink užil, je potřeba se cítit příjemně. Budeš tak zákonitě muset poslouchat svoje tělo.

  

Paradoxem je, že jakmile se přestaneš upínat na výkon a budeš si prostě jen užívat trénink, začneš se zlepšovat daleko rychleji. Snížíš pravděpodobnost, že se zraníš, psychicky budeš vyrovnanější, což povede k tomu, že pro tebe bude snazší překonat strach. Dokážeš totiž vyhodnotit příznivost všech vlivů.

  

Získáš určitý 6. smysl. Aplikovat ho ale dokážeš nejen na trénink. Uvidíš, že v běžném životě povede ke stejným „zázrakům“.

  

Shrnutí: 

     

          • Cesta je důležitější než cíl. Soustřeď se na radost z tréninku víc než na výkony samotné. Každý trénink, který sis dokázal užít, je úspěšný.

   

  

Teď už víš, jak se vyhnout problémům v podobě zranění. Rozdíl mezi skvělým sportovcem a mistrem je takový, že mistr dělá promyšlené kroky a nežene se bezhlavě vpřed. Někdy je lepší couvnout, jindy zase šlápnout do kroku. Nauč se číst tyto signály a budeš nezastavitelný. 

  

Do tréninku ti můžeme pomoc nejen informacemi u nás na blogu, ale také kvalitním oblečením. Navštiv náš e-shop a vyber si z nabídky tepláků nebo se oblékni do jednoho z našich triček.